REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
1. Gratuluji oběma k nevídanému úspěchu nejen osobnímu, ale také pro královédvorské gymnázium. Prosím přibližte nám školu a obor, který jste si pro své studium ve Francii vybrali a proč.
A: Mockrát děkujeme. Škola, na níž jsme byli s Danem přijati, se nazývá Sciences Po, což je zkratka pro Sciences Politiques, politické vědy. Jde o univerzitu, která má kampusy po celé Francii a zabývá se studiem humanitních věd s cílem poskytnout studentům rozhled napříč pěti základními obory: právem, sociologií, ekonomií, politologií a historií. V oboru politických věd jde o nejlepší univerzitu v Evropě a třetí nejlepší univerzitu na světě. Já jsem si vybrala obor zaměřený na střední a východní Evropu, který se vyučuje na kampusu v Dijonu. Už od základní školy se zajímám o dějiny 20. století a vývoj zemí bývalého Sovětského svazu. Navíc do výuky spadá kromě vlivu Ruska také současná situace na Ukrajině i otázka Turecka – všechno, o co se zajímám.
D: Já budu studovat na kampusu ve městě Menton, který se zabývá politikou na Blízkém východě a ve Středomoří. Vybral jsem si tento kampus jednak kvůli jazykové nabídce, jednak kvůli tomu, že mě obě tyto oblasti světa zajímají. Zaujalo mě také to, že do Mentonu se každý rok sjedou studenti až ze 60 zemí světa.
2. Na tyto školy se celkem ze 120 studentů z celého světa dostalo 5 studentů z ČR. Jste s nimi v kontaktu?
A: Ano, v Dijonu funguje studentský spolek Čechů a Slováků, kteří během června kontaktovali všechny nováčky a přidali nás do různých skupin na sociálních sítích. Jedna ze starších studentek, která má spolek letos na starost, se mnou dokonce byla v celostátním kole jedné soutěže, takže si spolu dopisujeme i osobně. Je to super, jakmile je nějaký problém, stačí napsat starším studentům, vždycky pomůžou.
D: Jsem v kontaktu s jednou Češkou. Pokud vím, jsme z ČR letos jediní. Jsem rád, že už teď vím, že se mám na koho obrátit. Na druhou stranu jsem kontaktoval i pár zahraničních studentů a pomohli mi i ti.
3. Pamatujete si okamžik, kdy vás poprvé napadlo, že byste mohli studovat v zahraničí? Kdo vás inspiroval, co vás motivovalo?
A: Pamatuji, byla jsem v šesté třídě a zamilovala jsem si seriál Gilmorova děvčata. Samozřejmě mě inspirovala postava Rory a hned se mi v hlavě zrodil sen studovat na vysoké škole v zahraničí. Jak jinak než na Harvardu! Později, když jsem trochu zmoudřela a nastoupila na dvorské gymnázium, se v aule školy konala přednáška s Lukášem Mackem, ředitelem kampusu v Dijonu. Posbírala jsem snad všechny letáčky, které nabízel, a hned jsem si je připíchla na nástěnku v pokoji. Od té doby jsem je tak pětkrát sundala a vrátila. Byl to můj velký sen, ale čas od času mě přepadly pochybnosti, jestli je vůbec reálný.
D: Upřímně - poprvé mě tato myšlenka napadla loni na podzim. Přednášku od pana Macka (ředitele kampusu v Dijonu) jsme měli už v prváku, ale přemýšlet jsem o tom začal až loni, když se mě zeptala paní ředitelka, jestli nechci zkusit podat přihlášku na Sciences Po.
4. Kdy se tato myšlenka začala pomalu proměňovat v přípravu na přijímací řízení? Změnili jste něco ve svém tehdejším životě?
D: Věděl jsem, jak hodně je tato škola respektovaná v evropské i světové politice, takže jsem si řekl, že to zkusím. Začal jsem se dívat na zahraniční media (BBC atd.), abych měl větší přehled o dění ve světe.
A: V mnoha rozhovorech se studenty, kteří se dostali na školu v zahraničí, jsem slyšela, že jejich příprava začala minimálně rok předem. Kvůli různým soutěžím, mimoškolním činnostem, dobrovolnictví apod. Z tohoto pohledu jsem se asi připravovala od prváku, hned potom, co jsem se o Sciences Po dozvěděla. Ale neřekla bych, že jsem všechny ty soutěže a mimoškolní činnosti dělala primárně kvůli tomu. Zkrátka mě to bavilo. Studovat v zahraničí byl sen, který jsem do poslední chvilky pokládala za nereálný. Přihlášku jsem začala vyplňovat v lednu, dokončila jsem ji na konci dubna, pár dní před posledním možným termínem odevzdání. Opravdu jsem tomu nevěřila, hodně jsem váhala, jestli to má smysl. Nakonec jsem to šla zkusit. Na Sciences Po se člověk může hlásit pouze jednou, ihned po dokončení střední školy, a já nechtěla promeškat šanci.
5. Hlásili jste se ještě na jiné vysoké školy, případně jaké?
A: Ano, hlásila jsem se ještě na tři školy, všechny v ČR. Pokud by nevyšlo Sciences Po, asi bych šla na Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor Mezinárodní vztahy a diplomacie.
D: Měl jsem podanou přihlášku i na Karlovu univerzitu, obor Teritoriální studia.
6. Prošli jste si přijímacím procesem v ČR i ve Francii. Jsou srovnatelné? Přibližte nám, co vše čeká zájemce o studium ve Francii a co je největší výzvou pro české studenty.
D: Rozhodně nejsou srovnatelné. Nikdy nezapomenu na to, jak spoustu lidí ze školy psalo v den našeho maturitního plesu SCIO testy, které mají studentům ulehčit přijímací řízení, ale často to funguje naopak. Do Francie stačily poslat 2 eseje a následně jsme byli vybráni na pohovor, kde jsme 10–15 minut analyzovali obrázek a dalších 10 minut mluvili o studijních ambicích. Musím ale přiznat, že na druhou stranu jsme se často ztráceli ve francouzské administrativě a některé věci nebyly dovysvětleny (například jestli máme překládat vysvědčení a podobně).
A: Vůbec se to nedá srovnat, jde o úplně jiné systémy. V České republice se člověk dostane na vysokou skrz výborný průměr na střední škole nebo přes přijímací testy. Na Sciences Po má každý uchazeč svůj online účet s přihláškou, kam vkládá životopis, přeložená vysvědčení ze střední školy, tabulku, kde z těchto vysvědčení spočítá svou průměrnou známku za celé středoškolské studium, doporučující dopisy od učitelů a tři eseje. Jakmile máte všechno sehnané, napsané a přeložené, zaplatíte poplatek a můžete přihlášku odeslat. Pokud uspějete, dostanete se do dalšího kola, k online rozhovoru. Ten trvá maximálně půl hodiny. Na začátku se představíte, pak si vyberete obrázek, který musíte patnáct minut analyzovat, a nakonec se vás porota ptá na otázky vztahující se k vašemu představení na začátku rozhovoru. Porotci nemají přístup k vaší přihlášce, nic o vás neví, a proto je vaše představení důležitou součástí pohovoru. Největší výzvou pro mě byl právě pohovor, protože se na něj nešlo nijak připravit.
7. Jaká je vaše jazyková vybavenost a jak moc byla důležitá?
A: Jazyková vybavenost určitě důležitá je, všechno řešíte v angličtině nebo ve francouzštině. Dokonce i v přijímacím řízení jde o důležitou položku. Mám dva certifikáty, jeden z angličtiny a druhý z francouzštiny a při online pohovoru porotce tahle informace hodně zaujala. Překvapilo mě to, původně jsem se o nich neměla v plánu zmínit!
D. Na kampusu v Mentonu je možnost začít studovat v AJ, jejíž úroveň by se měla pohybovat mezi B2 a C1. S francouzštinou může člověk začít prakticky od A1. Myslím si, že dobrá angličtina je podstatná a na francouzštině budu ještě pracovat, protože Sciences Po povinně dovede své studenty až k úrovni C1.
8. Co hrálo, dle vašeho názoru, důležitou roli v úspěšném přijetí na vaši vysněnou školu? Na co se mají soustředit budoucí zájemci?
D: Řekl bych, že je to originalita esejí a přirozenost při pohovoru. Mně taky pomohly mimoškolní aktivity, jako je třeba dobrovolnictví, protože na to Francouzi hodně přihlížejí.
A: Přístup, motivace a odhodlání. Sciences Po ani tak nezajímá, zda jste byli ve všem první, nebo měli samé jedničky. Hodně se zabývají uchazečem samotným, co ho motivuje, jaké má sny a cíle, jaké schopnosti plánuje na Sciences Po rozvíjet. Oni vědí, že jsou nejlepší a co vám můžou nabídnout. Zajímá je, co nabízíte vy jim.
9. Co pro vás bylo během tohoto procesu nejtěžší, kdo vám nejvíce pomohl a komu byste tímto rádi poděkovali?
A: Nejtěžší asi bylo se dokopat k vyplnění přihlášky, bylo toho opravdu hodně. Na druhou stranu se bylo vždy na koho obrátit, ať už se jednalo o učitele, kamarády nebo rodinu. Osobně mi hodně pomáhalo vědět, že jsme v tom s Danem spolu. Asi už nespočítám, kolikrát jsme se zastavili ve škole na chodbě a žádali jeden druhého o radu. Primárně proto chci poděkovat jemu, bez něj a jeho neustálých dotazů bych tu přihlášku nedokončila. Moc ráda bych poděkovala všem učitelům, co mi napsali doporučující dopisy a nabízeli mi pomocnou ruku, mé rodině, která mě vždycky podporovala, a kamarádům, kteří mě motivovali a hráli si na literární kritiky, když do poslední chvíle opravovali mé eseje.
D: Často jsem se obracel na všechny tři své paní francouzštinářky z gymplu, takže jim děkuji. Pomáhaly nám s přepravou, administrativou i překladem dokumentů. Dodnes jsme s nimi v kontaktu a vždy poradí. Také bych chtěl poděkovat všem učitelům, kteří mi napsali skvělé doporučující dopisy, protože hráli velkou roli v přijímacím řízení. Celkově bych řekl, že jsme pod studiu na našem gymnáziu dobře připravení. V mnoha oborech budeme mít možná i náskok…
10. Jaká je finanční náročnost studia na vašich školách?
A: Sciences Po má skvěle vymyšlený systém splátek. Školné se vypočítává z příjmů rodiny, bere se v potaz rozvod rodičů i počet sourozenců. V konečném důsledku to vypadá tak, že někteří studenti platí minimální částky, jiní plnou výši a někteří vůbec nic. Sehnat ubytování v Dijonu je naštěstí jednoduché, pár minut od kampusu je kolej, kde bydlí většina studentů Sciences Po. Měsíční splátky jsou srovnatelné s těmi na českých kolejích.
D: U mě je nejdražší bydlení, protože Menton nemá koleje. Studenti si tak pronajímají na akademický rok garsonky a byty.
11. Co vše kromě samotného studia aktuálně řešíte v souvislosti se svým pobytem ve Francii?
A: Ubytování a pak různé nadstavbové záležitosti. V Dijonu například funguje systém dvojic, tzv. Sciences Po buddies. Každý nováček získá kontakt na o rok staršího studenta, který mu v průběhu prvních dvou semestrů pomáhá zvyknout si na nové prostředí a studentský život. Musíte jen vyplnit dotazník, kam napíšete své zájmy a koníčky, aby vám podle nich přidělili studenta, se kterým si budete nejvíce rozumět.
D: Vlastně mi přijde, že toho řeším víc než kvůli samotnému přijímacímu řízení – překlady dokumentů, bydlení, pojištění, telefon, účet, zápis předmětů… Ale musím říct, že tím že je to stále v rámci EU, tak je spoustu věcí jednodušších. A jsem rád, že jsme na to 2 😊
12. Kdy do Francie odjíždíte a co vás čeká v prvních týdnech?
A: Do Dijonu odjíždím na konci srpna, v pondělí 28. totiž začíná uvítací týden pro všechny nováčky. Jedná se o velmi důležitou událost, budou tam všechny studentské spolky a proběhne také rozřazení do studijních skupin podle jazykových úrovní a schopností. Od 4. září už začíná výuka
D: Školní rok ve Francii začíná již na konci srpna. Myslím si, že odjedu někdy během předposledního srpnového týdne a smlouvu na ubytování mám od 27. 8. Hned den poté nám začíná adaptační týden. No a po něm už škola.
13. Je něco, na co jsem se nezeptala a rádi byste sdělili našim čtenářům?
A: Ačkoliv je to cliché, ráda bych čtenářům vzkázala, aby si šli za svými cíli, ať už se zdají sebevíc nereálné, a využili všech příležitostí, které jim život nabízí. Zkusit něco nového a pokusit se splnit si svůj sen je vždy lepší než do konce života litovat!
Kateřina Sekyrková
|
Vaše komentáře |