REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Tomáš Šimůnek, místopředseda Sdružení pro záchranu hradu Kumburk, nám nejdříve vysvětlí, kde Kumburk vlastně hledat.
Kumburk najdete v takovém trojúhelníku mezi Jičínem, Lomnici nad Popelkou a Novou Pakou. V podstatně uprostřed. Je to zhruba 8 kilometrů od Nové Paky.
A co se do té dnešní doby z hradu dochovalo? Byl to kdysi opravdu velký a nedobytný hrad.
Je to pravda. Spíš to byla taková pevnost. Na jeho vrcholu samozřejmě. Nesmíme si hrad představovat jak ho vidíme dnes. Když jej postavili, tak byl mnohem menší. Ale říká se, že se ho vyplatilo spíš obejít než dobývat.
A kdo ho tedy nechal postavit?
První zmínku o Kumburku máme zhruba kolem roku 1325, když se připomíná Markvart z Goldenburga. To znamená, že se Kumburk od začátku nejmenoval Kumburk ale Goldenburg, tedy Zlatý hrad.
A ví se, alespoň trochu, jak hrad původně vypadal?
V jeho prvopočátcích to byl takzvaný hrad z plášťovou zdí. Můžeme si představit velikou, vysokou hradbu. Konkrétně na Kumburku vejčitého tvaru. A budovy, které tam stály schované uvnitř za hradbou. Využili v podstatě skály, která tam je, takže obehnali tu hradbu do vejčitýho tvaru.
V podstatě záleželo na tom, kolik měl majitel peněz a jaká byla situace v zemi. Největší stavební rozmach Kumburk zřejmě zažil někdy po roce 1406, když hrad získal Jan Krušina. A poté jeho syn Hynek Krušina z Lichtenburka, slavný husitský vojevůdce, který se pak přidal na stranu krále Zikmunda. Určitě to byl bohatý rod, protože v tu dobu hrad významně modernizovali. Za jejich éry postavili tu vnější hradbu s půlkruhovými baštami pro ruční palní zbraně, těch tam bylo 6. A jednu dělovou baštu zřejmě pro tarasnice.
A byl tam také padací most?
Padací most byl u dnešní druhé brány, která sloužila dlouhou dobu jako první brána. Byla velice výstavní s padacím mostem přes hluboký příkop a horko těžko se přes to někdo dostával.
Dokážeme si představit, jak se tam tenkrát asi žilo? Těm pánům, kteří to vlastnili? Asi žádný luxus to tenkrát nebyl.
Já si myslím, že pánům se tam žilo velice dobře. Páni měli stoprocentně k obývání přes zimu roubenou světnici, tedy roubenou stavbu obezděnou zdivem. Vevnitř měli určitě kachlová kamna, protože zbytky kachlů nacházíme na Kumburku dodnes. Takže jim bylo teplo, zabalili se do kožešin, snědli nějaké maso, popili víno, protože vodu v té době moc nepili, ta byla pro dobytek a pro zvířata. Určitě se jim tam žilo dobře.
Ve třicetileté válce hrad obléhali Švédové. A vlastně, aby pak nepadl do rukou znepřátelených vojsk, tak byl vyhozen do povětří.
Hrad skutečně Švédové oblehli a získali. Jak, to nevíme. Zřejmě se tam dohodli, uplatili někoho a šli dovnitř. Aby se Kumburk nestal opěrným bodem do budoucna pro nějaké loupežníky, kteří by mohli škodit v kraji, tak roku 1658 z rozhodnutí císaře, císařský pyrotechnik v uvozovkách Pierony hrad zdokumentoval, napsal si o něm nějaké poznámky, nechal rozmístit nálože a vyhodil jej vzduchu. Nesmíme si samozřejmě představit, že to celé vyletělo do vzduchu. Oni byli tenkrát samozřejmě chytří a ty nálože byly umístěny tak, aby hrad pobořili v takových strategických místech. Ale kdyby došlo k ohrožení země, aby se zase za minimálních nákladů z toho mohla stát zpátky rychle pevnost.
Co tam tedy ještě dnes stojí z té stavby samotné?
Dnes na Kumburku vidíme zhruba deset procent zdiva z toho co měl dříve, čím se mohl pyšnit. Ale celou dispozicí hradu jsme schopni vidět v terénu. Vidíme zbytky hradeb, vidíme tam dvě věže. Panenskou věž, Velkou věž, ta byla dominantou Kumburku. Při návštěvě hradu se můžete podívat i do podzemí. Je tam veliké sklepení, spižní sklep a věžní sklep. Pak máme ještě malý sklep.
Kumburk má i několik krásných romantických pověstí. Jak to bylo s Eliškou Kateřinou Smiřickou, kterou tam údajně věznili? Skutečně tam byla?
Eliška Kateřina Smiřická skutečně na hradě vězněná byla. V Panenské věži bylo vězení, při záchranném archeologickém výzkumu jsme našli okovy ve věži, takže to opravdu bylo vězení. Vězně do věže hodili a když ten pád přežil, tak mu tam občas hodili nějaký chleba. Ale Eliška Kateřina byla šlechtična. To znamená, že ji nikdo takto na životě neomezoval. Ona se mohla pohybovat po hradě, vcelku bez problému a volně. A dokonce v doprovodu mohla ven.
Takže to bylo vlastně takové domácí vězení.
Bylo to domácí vězení. Eliška Kateřina Smiřická byla odsouzená k vězení na Kumburku za pletky s nízkým člověkem. Chudák tam strádala samozřejmě, zavřeli ji do věže, tam plakala a našel se Oto Kulhavý z Vartenberka, který hrad dobyl a Elišku vysvobodil. To je taková romantická představa.
To je ta romantická část, ale teď ta pravda.
Skutečnost je taková, že pletky s nízkým člověkem zřejmě určitě měla, ale k tomu aktu jej donutila. Co mohl dělat, vrchnost poručila, tak musel. A Oto z Vartenberka hrad nikdy v životě nedobýval. Protože Eliška Kateřina byla velmi bohatá a byl to tedy v podstatě výhodný politický sňatek za peníze.
A ve sklepení je údajně tajná chodba, která by měla vést z hradu jako úniková cesta až někam k Nové Pace?
My jsme ji zatím nenašli. Ale zase trošku uvedeme na pravou míru ty tajné chodby. Nepotlačuji jejich existenci, někde určitě jsou. Na Kumburku je čedič, určitě by ji také dokázali vystavět. Ale tajná chodba má dvě veliká úskalí. Jedno je utajení, protože to musí být tajná chodba, takže ji museli stavět tajně. Když se razila ve skále, dobře budiž. Ale když kopala v terénu, to už je s utajením horší. A druhý problém je finanční náročnost. Uvádí se, že vybudování únikové tajné chodby by stálo tolik, co postavit nový hrad.
Takže by se to nevyplatilo.
Nevyplatilo by se to. Tajné chodby byly v některých objektech, šly na míli od hradu, aby mohli obyvatelé uprchnout nebo vpadnout útočníkovi do zad. Ale myslím si, že je jich velmi málo.
Vy jste také místopředseda sdružení, které se o ten hrad stará.
Hrad v současné době patří obci Siřinov, což je velice dobře. Naše sdružení vzniklo v roce 1992. To znamená, že letos slavíme 25. výročí založení.
Budujete tam i vyhlídkovou lávku, která je teď v rekonstrukci. Co všechno se tam ještě musí opravit? A co jste už za těch 25 let zvládli?
Ona ta práce po nás tam jakoby moc není vidět. Zpevňujeme dochované části zdiva, velký čas nám zabere údržba té lokality. Je to jeden a půl hektaru zastavěné plochy v poměrně skalnatém terénu. Už jen posekání trávy v prostoru hradu trvá dva víkendy v tomhle terénu. Sekat musíme tak dvakrát do roka. Úplně obyčejná fádní věc, jako odvoz odpadků, se z takového kopce stává docela problematickou záležitostí. Ale uklízet musíte, aby to bylo pěkné. Schodiště do horního hradu jsme vybudovali, zpevňujeme, staráme se o všechno. Budujeme různé lávky, aby se návštěvníkovi lépe po hradě chodilo.
A také tam vozíte kulturu. Divadla, šermířská vystoupení. Chcete, aby to tam prostě žilo.
Kulturní památka, která nežije, je odsouzená k zániku. My se snažíme vždy ji oživit alespoň jednou za rok. Je to druhá sobota v září, letos to vychází na 9. září. Říká se tomu Kumburské svítání a v letošním roce se představí šerm, divadlo a loutkové divadlo. Je to akce na celý den a lidé jsou zvyklí to navštěvovat. Stráví tam skutečně celý den a myslím si, že odcházejí spokojeni. Aspoň bychom si to přáli. Ale i během léta k nám mohou kdykoliv přijet.
Na Kumburk se prá opakovaně také vracel i Karel Hynek Mácha?
Má tam pamětní desku. Jestli tam byl nevíme, ale nebudeme to shazovat. Skutečně tam možná i byl, výhledy jsou tam nádherné. Kdo tam jednou přijde, určitě se vrátí. Hrad je celoročně zpřístupněn, takže tam není problém si vyjít kdykoliv třeba i v noci. Výhled je úžasný. Jsme 300 metrů nad Jičínskou kotlinou a vidíme od Orlických hor přes Krkonoše až do Jizerských hor.
Takže krásný tip na výlet pro všechny. Na viděnou na Kumburku.
Vaše komentáře |