Bratři Nechaničtí ze Dvora Králové excelují na závodech terénních sajdkár

Redakce / 18.08.2023

V Lipnici u Dvora Králové žije rodina, která tráví víkend co víkend na cestách po sidecarcrossových závodech. Jára a Vojta Nechaničtí patří mezi nejlepší juniorské posádky v republice a téměř ze všech závodů si vozí domů medaile.

FOTOGALERIE - Bratři Nechaničtí excelují na závodech terénních sajdkár

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

„Už můj táta jezdil v 70. a 80. letech s Honzou Exnerem. A měl ještě dva bratry a všichni jezdili sidecary,“ říká otec mladých závodníků Jaroslav Nechanický. „Já jsem závodil na silničních sajdách. To jsem jezdil asi deset let,“ vzpomíná. „Svou sajdkáru-veterána mám ještě pořád doma. Jezdil jsem na ní s Radkem Šimkem někdy do roku 2012. Pak se nám oběma narodili kluci a na ježdění nebyl čas. Teď když jsou už větší, začali to zkoušet oni. No a kluci Šimkovi mají teď také malou sajdu a jezdíme stejnou závodní sérii. Takže naše kamarádství dál pokračuje.“

Všichni se společně účastní České juniorské sajdkárové série, která čítá deset závodů napříč celou republikou. Jezdí se například v Mohelnici, Smrku u Třebíče, Dobřanech, Stříbře nebo v Kramolíně u Nepomuku. „Většina závodů je součástí mezinárodního mistrovství ČR sajdkár a čtyřkolek a kluci své rozjížďky jedou buď před, nebo hned po hlavní kategorii mistrovských sajdkár, takže kolem trati je i krásná divácká kulisa,“ doplňuje dobrá duše týmu, mechanik Zdeněk Hora. „Bez lidí jako Zdeněk se neobejdeme,“ vysvětluje Jaroslav Nechanický. „Na motorce kluků už odpracoval desítky, možná i stovky hodin. Naposledy pomohl zvýšit obsah motoru z 85 kubíků na 105, aby to s klukama pěkně pelášilo. Pravidelně servisuje tlumiče, zařizuje polepy… Prostě je skoro u všeho.“

A takových nadšenců je víc. „Pro nás je velká pomoc i třeba to, že nám pan Vodochodský z Auto Moto Help prodá náhradní díly za nákupní cenu, nebo třeba Pavel Bořek za nás občas zaplatí startovné,“ říká otec a manažer týmu. „Nemůžu ale všechny jmenovat, protože bych nerad na někoho zapomněl a ani by se to do článku nevešlo.“

Skvělé výsledky se nerodí samy od sebe. Kromě špičkové techniky je potřeba spousta hodin tréninku. „V našem regionu je několik tratí, kde se dá na sajdkáře trénovat,“ zasvěceně vysvětluje řidič posádky Jára Nechanický mladší. „Jezdíme hodně do Třebihoště, trošku lepší trať je ve Zvoli u Rychnovka, a ebo míváme společné soustředění s ostatními posádkami v rámci republiky.“

„Přes zimu hrajeme všichni tři i s nejmladším bráchou Kubou hokej ve Dvoře Králové a jinak rádi jezdíme na kolách po okolí,“ doplňuje spolujezdec, mladší Vojta. „Dobrá fyzička je potřeba, protože závodní rozjížďka trvá kolem dvaceti minut a kluci ji za den absolvují v plném tempu čtyřikrát. Tepová frekvence je po celou dobu téměř na maximu,“ vysvětluje máma Kateřina. Ta se stará o zázemí týmu. „Během závodního dne je potřeba, aby kluci měli připravené občerstvení přesně v čase přestávek mezi jízdami, musí se dohlédnout na pitný režim, vyčistit mezi jízdami motorku, brýle, dohlédnout, aby se převlékli do suchého a čistého oblečení. Když pak je závod odstartovaný, snažím se aspoň na telefon natočit nějaké záběry, z nichž jsou pak vidět případné chyby, nebo možné vylepšení jízdy a v případě, že se klukům na trati cokoliv stane, jsem připravená jim pomoct. Naučila jsem se i nastartovat jejich motorku.“

A jak všechno vlastně začalo?

„Když jsme byli malí, tak jsme strašně chtěli jezdit na motorce,“ vzpomíná Jára Nechanický mladší. „Nejdříve jsme dostali pod stromeček terénní minibajky. Pak přišly čtyřkolky a jednou jsme v garáži našli tátu, jak tam svařuje sajdu. Řekl nám, že to staví pro nějakého zákazníka a my jsme pořád chodili kolem, a škemrali, ať nás nechá svézt.“

„Když byla skoro hotová, tak mi táta řekl, abych na tu sajdu vylezl,“ doplňuje mladší Vojta. „Zeptal se mě, jestli je to tak dobrý a já říkal, že jo. Vůbec mě nenapadlo, že to bude naše, když táta pořád tvrdil, že ji staví pro někoho.“

Nejdříve začali jezdit na poli za domem, a když se před dvěma lety dozvěděli, že se chystá založení juniorské kategorie sajdkár, neváhali a vyrazili na první soustředění do Medlova u Uničova. „Přijelo tam šest podobných posádek jako my a okamžitě jsme se s klukama seznámili a skamarádili,“ líčí mladý Jára. „Jako trenéři si nás vzali na starost bratři Rozehnalové, což je u nás asi nejvíc, protože spolu získali čtrnáct titulů mistrů republiky a dokázali vyhrát i závod mistrovství světa. Jejich rady nám daly hodně moc.“

Oba dva by rádi pokračovali v závodění co nejdéle. „Jako junioři můžeme jezdit do patnácti let, od patnácti už pak lze vyzkoušet závod mistrovství republiky i mezi dospělými. Rozhoduje věk řidiče. Spolujezdec, pokud na to fyzicky má, může zkusit zažádat o divokou kartu i o nějaký rok dříve,“ odkrývá plány Jára Nechanický mladší.

„Zatím je pro nás ale aktuální letošní sezóna,“ uzavírá Vojta Nechanický. „Máme za sebou polovinu závodů a ještě nás čekají takové tratě jako Kramolín, Dobřany, nebo Benátky nad Jizerou. Doufáme, že do budoucna se podaří nějaké závody zorganizovat někde blíže našemu okolí, třeba v Nové Pace. To by se nám líbilo.“

Text a foto: Karel Švéda a Jan Holan

Sponzorem článku je Zdeněk Hora - www.MotoHora.cz