Důvody pro postupné rušení podobných léčeben byly hned dva spolu hodně související:
1. V době, kdy místo jedné pojišťovny jich vzniklo o hodně více, bylo nutné obhájit fungování léčebny a získat se všemi pojišťovnami smlouvy o úhradách. To se nám ještě s minulou vrchní sestřičkou Lídou Vatuňovou podařilo a postupně byly smlouvy téměř se všemi pojišťovnami uzavřeny. Už v této době byly některé léčebny zrušeny. Například v Ostravě-Porubě byla při nemocnici léčebna pro 150 dětí. Lůžka však postupně ubývala a nakonec i tato léčebna skončila svoji činnost. O mnoho let později, někdy po roce 2010, kdy přišla přihláška chlapečka z Ostravska, jsme zjistili, že nemáme smlouvu s jeho Hornickou pojišťovnou. Okamžitě jsme tuto pojišťovnu kontaktovali a i s nimi jsme smlouvu úspěšně uzavřeli.
2. Hlavně ve velkých městech postupně vznikají při očních ambulancích i samostatně zařízení, kam děti s tupozrakostí a šilháním docházejí/dojíždějí na léčení. Obvykle jednou týdně. Jak ale těchto "cvičeben" přibývá, tak logicky ubývá léčeben. Kritické období bylo v době, kdy byla na Moravě zrušena předposlední léčebna. Tenkrát byly ze strany pojišťoven velké tlaky zavřít i tu naši.
Poslední šance
Pro řadu dětí je ale intenzivní léčba často poslední nadějí na zlepšení. Jsou to hlavně děti s těžší, úpornější vadou, která se ambulantní léčbou nelepší. Dále děti ze sociálně slabších rodin, pro které je velmi náročné dítě vozit mnohdy i do dost vzdálené ambulance (většinou krajská města). Naše léčebna je však velkým přínosem i pro děti rodičů, kteří při ambulantní léčbě nespolupracují, což je při této formě léčení velmi důležité. Obrátili jsme se proto na ty nejpovolanější, a požádali je o odborné stanovisko. Česká strabologická společnost se za nás plně postavila, a tak jediná odborná léčebna svého druhu v Čechách zůstala právě ve Dvoře Králové n/L. Zakladatel, pro většinu Dvoráků stále "Oční školy", MUDr. Eduard Drahanský by měl určitě velkou radost, že jeho léčebna může tak letos oslavit 70 let své činnosti.
Denní stacionář
Sjíždějí se k nám děti z celých Čech, několik jich bylo i ze zahraničí. Pochopitelně se zde ale léčí i děti ze Dvora Králové a blízkého okolí. Takže vznikl nápad zřídit při léčebně i tzv. denní stacionář, aby zde nemusely přespávat a mohly být doma se svými blízkými a k nám chodit jen přes den na léčení. V roce 2017 jsme začali jednat s pojišťovnami. Jako vrchní sestru mě o tuto možnost často prosili i někteří rodiče z širšího okolí města. Dříve nesměly být dohromady děti z "internátu" a zvenku, ale to už nyní neplatí.
Podobně se už staráme o děti do 6 let, protože mají nárok na ubytování s některým svým blízkým. Ale jelikož to u nás není zatím možné, jsou společně ubytováni různě po městě v penzionech a hotelích a rodiče k nám ráno děti přivedou a po léčbě odpoledne si je vyzvednou. Proč to však neumožnit i starším dětem z okolí? Zároveň by se tím významně snížily náklady na léčbu.
Moc mě mrzelo a stále mrzí, že nové vedení ani v tomto nepokračovalo.
Jana Štěpánová