Důvěra v ČKA (Česká komora architektů), která soutěž organizovala, byla zklamána hned v několika směrech. A to přesto, že Jaroměřská lávka se stala jednou ze Staveb roku 2015.
Sledoval jsem celou „kauzu“ již od samotného zadávání soutěže. Opakovaně na novou lávku chodím a kromě toho, že stále kroutím hlavou nad pro mě neuvěřitelným chybným statickým řešením a snažím se „uchopit“ samotné architektonické dílo, pozoruji především lidi. Jejich chování, pocity, reakce, které jsou velmi zajímavou sondou do reálné úspěšnosti výsledku celé architektonické soutěže.
Reálné pocity z mostu
Architektonická snaha se scvrkla na jedinou pozitivní věc: lidé chodící z parku si mohou snadno na délce 60 m očistit boty, než přijdou do centra. Ale nesmí jim při tom čištění vypadnout klíče z kapsy. Jaroměřská lávka je totiž v pochůzí části tvořena pororoštěm. Ten vypadá efektně snad jen ve vizualizacích architektonického studia. Pororošt není bohužel tak řídký, aby vyvolával dojem odlehčené, nekompaktní a vzdušné plochy, což bylo zřejmě účelem. Není ovšem ani natolik hustý, aby se uživatelé cítili bezpečně. Při pohledu dolů skrz pororošt, se mnoha lidem, ale i venčeným psům, dělá nevolno. A v noci osvětlení zespoda skrz pororošty chodce oslňuje. To by bylo omluvitelné v případě, že by nešlo o tak frekventovanou trasu. Zvláště, pokud je určena jako klíčová trasa pro děti chodící ze školy a starší spoluobčany. Most navíc rozhýbe i malý hoch (cca 30kg), který proběhne po lávce. Lávka rezonuje i od větru. Při normálním větru má rozkyv do strany cca 5-10 cm, při projití samotné osoby po mostu se mostovka z pororoštů rozvlní podélně kolem osy o minimálně 10 cm. Skutečně hloupé je, když přes most přebíhá dítě a zároveň jde po lávce nějaký senior s hůlkou - jeho zděšení je okamžité.
Statika a konstrukce mostu
Proč působí most při chůzi tak nestabilním dojmem? Lehká mostovka z proroštu byla špatně zvolena architektem, správně statikem, kterého architekt zvolil. Mostovka nejenže nesplňuje původní předpokládaný vizuální záměr maximálního „odlehčení“, ale limituje svojí nosností 500 kg/m2 nosnost celé konstrukce - mostní konstrukce totiž unese dvojnásobek. Pokud by se tedy instalovala těžká mostovka, celá konstrukce by se stabilizovala a malý klub by s mostem ani nehnul. Samotná konstrukce mostu má 3 táhla. Spodní táhlo plní hlavní nosnou funkci - je zakotvené v místech uložení do hlavní nosné „trubky“ a unese toho fakt hodně. Dvě zbylá táhla, vzdutá nahoru a do stran, mají plnit funkci stabilizační, aby se most nehýbal do stran a aby vyrovnávala přepjetí spodního táhla. Jsou o něco slabší. Z detailního pohledu z lávky nepůsobí tedy moc masivně, což byl, předpokládám, záměr. Tato táhla však nejsou ukotvena do hlavní nosné trubky, pouze do koncového prvku „páteřního obratle“, který je však tuhý v jiném směru, než je pro táhla třeba. Původně byly v projektu i navržené tlumiče, které by rozkmit a kroucení redukovaly, ale nebyly instalovány z důvodu „šetření financí“. Otázkou je, jestli by stabilizační táhla měla vzhledem k výše popsanému stavu očekávaný účinnek. Závěr tedy je, že konstrukce není prostorově tuhá a případně instalované tlumiče ji možná ani nepomohou.
Názor občanů
Převážná většina občanů tvrdí, že se takto moderní tvar do lokality mezi starou školu a historickým centrem nehodí. Nespokojenost respondentů s podobou mostu je více než 75%. Ptal jsem se, poslouchal jsem, četl jsem…Nejde tedy o žádný precizní statistický výpočet.
Kdo je za stav věci zodpovědný?
Na lávku byla v souladu se soutěžním řádem ČKA (jejíž jsem řádným platícím členem) vypsána architektonická soutěž. Byla ustanovena porota v čele s architektem Janem Šépkou a Patrikem Kotasem. Nejsem si vědom, že by oba uvedení někdy navrhovali nějaký most nebo lávku, vyjma některých konstrukcí dopravních staveb Patrika Kotase, které by konstrukci lávky mohly připomínat velmi vzdáleně. Vedoucím komise pro výběr vítězného projektu byl architekt Jan Šépka. Pod jeho vedením byl vybrán návrh lávky, který nesplňoval (nejen) po finanční stránce zadání soutěže. Ten samý člověk – architekt Jan Šépka, se soudí s Národní knihovnou o nemalé peníze kvůli soutěži o návrh nové knihovny pro nedodržení podmínek soutěže u vítězného návrhu!
Procházel jsem oceněné návrhy. Je to tragikomické. Některé z nich jsou bohužel koncepčně silně poddimenzované. Místo řešení, které je reálně zpracovatelné až do samotné realizace, jde pouze o tvar lahodící oku architekta. Ovšem to u lávky nebo mostu nelze. Spolupráce statika je od počátku koncepce nevyhnutelná! Byl v komisi vůbec někdo, kdo by mohl být kompetentní ke zhodnocení statiky mostu? Vždyť i finanční náročnost se ukázala být nakonec ještě vyšší než původní, i tak vysoký odhad, který převyšoval zadání.
Máme si zvyknout na houpací atrakci z Matějské poutě a na promrhané finance, za které evidentně nikdo nenese zodpovědnost? Nevím, z čeho je mi více zle. Na závěr malé motto uváděné na zahraničních architektonickcých výstavách už před více jak patnácti lety: MÉNĚ ESTETIKY A VÍCE ETIKY.
Autor:
Ing. arch. David Kratochvíl