V těchto dnech si připomínáme události, které se udály před 77 lety a otřásly celým zdejším krajem. Psal se rok 1942 a na území Protektorátu zuřila heydrichiáda.
FOTOGALERIE - Vzpomínka na válečné události před 77 lety
Nacisté se mstili za smrt zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, který zemřel na následky atentátu, který provedli českoslovenští vojáci Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Na území východních Čech operovala paraskupina Silver A ve složení Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček. Právě posledně jmenovaný se ukrýval na Pardubicku a v Ležákách. Těsně poté, co se přesunul na Červenokostelecko, byly Ležáky vypáleny a její obyvatelé povražděni.
J. Potůček našel útočiště ve škole na Bohdašíně u řídícího učitele Ladislava Satrana. L. Satran byl členem sokolské odbojové organizace S 21 B, která byla složena z náčelníků okrsků sokolské župy Podkrkonošské Jiráskovy a dalších pomocníků. Skupině velel odborný učitel Josef Schejbal z Malých Svatoňovic. Do této skupiny byli zapojeni také královédvorští sokolové pod vedením řídícího učitele Karla Ježka z Doubravice.
J. Potůček ze svého úkrytu v bohdašínské škole vysílal 26. června svou poslední depeši, ve které stálo: "Ležáky u Vrbatova Kostelce (Skuteč), kde jsem byl se svou stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé, kteří nám pomáhali, byli zatčeni. Jen s jejich pomocí jsem mohl zachránit stanici a sebe. Fred v ten den v Ležákách nebyl. Nevím o něm a on neví o mém nynějším umístění. Doufám však, že se nám podaří dát se opět dohromady. Zůstal jsem nyní sám. Lidé se bojí a jsou nedůvěřiví, lze těžko navazovat nové styky. Pro případ, že bych se nesešel s Fredem, udejte mi jméno a adresu jeho nástupce. Udejte mi, prosím, heslo depeší 869–97, šifrou tohoto telegramu. Příští vysílání ve 23 hodin dne 28. června."
Žádné další vysílání již nebylo. Gestapo zaměřilo vysílačku a začalo prohledávat okolí. Učitel Satran byl zoufalý, potřeboval parašutistu přesunout do bezpečnějšího úkrytu. Z Královédvorska dostal zprávu, že Karel Ježek bude mít připravený úkryt za tři dny. Ježek zamýšlel ukrýt parašutistu s vysílačkou na sokolském tábořisti Ježkov. Paní Satranová ve snaze pomoci svému bezradnému manželovi, požádala o pomoc svého bratra, hospodáře Antonína Burdycha z Končin. Burdych souhlasil, a tak našel parašutista úkryt ve skrýši na potraviny u Burdychů.
L. Satran se pokusil požádat o pomoc rtyňského lékaře Dvořáčka, který však událost nahlásil na gestapu. Události nabraly rychlý spád. 30. června byl Satran zatčen a podroben velmi tvrdému výslechu. Po několika hodinách mučení a trýznění vyzradil nejen parašutistův úkryt, ale také jména dalších spolupracovníků. Paradoxně právě ve chvíli, kdy dorazila na Bohdašín zpráva od K. Ježka, že je úkryt připraven. Gestapo se vydalo na Končiny. Hospodář Burdych nechtěl úkryt vyzradit a pokusil se o útěk, byl však zasažen šesti ranami. Při převozu do nemocnice zemřel. Dědeček Burdych byl donucen vystoupit po žebříku na půdu, v tu chvíli Potůček odklopil poklop a vystřelil. Trefil Burdycha staršího do ramene, ten se kácel a strhl s sebou i gestapáky. Potůček potom vyskočil vikýřem ven přes hlavy překvapených gestapáků a zmizel ve vysokém obilí. Podařilo se mu uprchnout jen v košili a bez bot. V úkrytu zůstala vysílačka i šifry. Potůček unikal ještě dva dny. 2. července usnul vysílením v lesíku u obce Trnová u Pardubic.Tady ho zastřelil ve spánku český protektorátní četník Karel Půlpán. Potůček zemřel deset dní před svými 23. narozeninami.
Stateční pomocníci parašutisty byli podrobeni krutým výslechům, jenom díky statečnosti vedoucího Josefa Schejbala a Karla Ježka nedošlo k vyzrazení dalších jmen. Nad Bohdašínem a Končinami se vznášela hrozba, že budou obce vyhlazeny podobně jako Lidice a Ležáky. O zažehnání této hrozby se zasloužil náchodský kriminální rada JUDr. Jan Chudoba, který měl na šéfa gestapa v Hradci Králové Alberta Hardke velký vliv. Podařilo se mu Hardkeho přesvědčit, aby intervenoval v Praze. Rozkaz zničit Bohdašín a Ležáky byl zrušen.
Stateční pomocníci J. Potůčka byli popraveni v Pardubicích na Zámečku 9. července 1942.
Poslední červnovou sobotu se konala v rodišti J. Potůčka Břasech na Plzeňsku vzpomínková akce, která připomněla sté výročí narození statečného parašutisty. Této akce se zúčastnila také výprava padesáti sokolů ze župy Podkrkonošské. Mladí sokoli ze Dvora Králové drželi v historických krojích čestnou stráž u Potůčkova pomníku.
Dcera generála letectva, pilota 311. bombardovací perutě RAF Jana Romana Irvinga pokřtila knihu Nebylo jim souzeno žít autorek H. Rezkové a P. Špatenkové. Kniha byla pokřtěna pískem z pobřeží Atlantiku, kde po vylodění poprvé vstoupili čeští parašutisté a prstí z města Arisaig, kde probíhal výcvik parašutistů.
Pavlína Špatenková
vzdělavatelka sokolské župy Podkrkonošské Jiráskovy